CD V/A

Popis - V/A:
Tak jako z radosti pláčete štěstím a hořký smutek plašíte smíchem, ocitá se na vlnodráze pocitů i hudba. U takové, jejímuž jazyku nerozumíte - třeba malgaštině Rajeryho z ostrova
Madagaskar – můžete dojít k přesvědčení, že tím, jak při ní všichni tančí, vyjadřuje radost. A přitom je to naopak: Afričané, když na ně přijde neštěstí, zpívají a bubnují s pusama od ucha k
uchu do zemdlení a teprve, když skončí a pustí se do nářku, zjistíte, že jste křepčili na čímsi pohřbu. Neapolské karnevaly, nástupci nezřízených bakchanálií boha Dionýsa, a že ten se uměl bavit, také nesouvisí, a to ani
u Spakka-Neapolis 55 pouze se zábavou - a co na tom, že celé město propadá vášni z opulentních ohňostrojů a víno teče proudem – ale se vzdáním duchovní úcty Madoně – jejich Paní. A písničkářka Rupa Marya,
indická lékařka v sanfranciské nemocnici, dokonce tvrdí, že kdyby šlo všechno na světě jednoduše, rozuměj radostně, vůbec by ji to nebavilo – smutek je přece kořením života. Však také svou roztančenou, stylově
rozbujelou hudbu věnovala částečně památce emigrantů, co při hledání spokojenější existence zemřeli. Rozpoznat na jakou stranu se to zváhne, jestli k radosti nebo ke smutku, nejde ani u primáše Martina Hrbáče:
z hor se valí černá mračna, což nikdy nevěstí nic dobrého, a přitom se jenom šohaj s šohajkou milují, až se blýská. Rozpoznat radost od smutku, jakési černé a bílé barvy všeho lidského snažení, není jednoduché. A v
hudbě to platí dvakrát. O tom, ale právě hudba je.